V tejto kritickej stati sa zamýšľam nad poslednou knihou slovenského filozofa Mariána Zouhara Význam v kontexte (2011). Text je rozdelený na dve základné časti: opisnú, zameranú na expozíciu najdôležitejších momentov Zouharovho diela, a kritickú, v ktorej predkladám niekoľko pripomienok k autorovým záverom ohľadom kontextualizmu v sémantike.

The paper deals with Aquinas’ theory of intentional forms, so-called species, insofar as it gives an account of the validity of human cognitive acts. Its focus is on the objectivity of knowledge and the basis of radical (Cartesian) scepticism, therefore the comparisons to the modern theory of ideas are employed. However, the author’s aim is not a defence against scepticism; her aim is rather to provide certain insights into its origins. -/- .

The so-called „Covering Law Model“ of explanation proposed by C. Hempel and R. Oppenheim was claimed to have been applied as an explanatory model in natural sciences as well as in humanities. Several objections were raised against this explanatory model during the second half of 20th century. This article considers the proposed criteria of adequacy of scientific explanation and, in particular, the possibilities and limitations connected with the idea of its applicability in the process of logical reconstruction of historical explanations. (...) In the final part of the paper I introduce some remarks concerning the „methodological“ relation of dependence between the explanandum and the explanans which could also illuminate the proper role of this explanatory model in history. (shrink)

Obrat (Kehre) v Heideggerovom myslení má dosah nielen na skúmanie otázky bytia (Seinsfrage), ale aj na zmenu postavenia človeka vo vzťahu k bytiu. Túto zmenu je možné ukázať aj prostredníctvom Heideggerovej interpretácie predsokratovskej filozofie. Pokým v období pred obratom je človek ako pobyt (Dasein) schopný porozumieť bytiu a je s ním spojený, po obrate sa tento vzťah zásadným spôsobom mení. Bytie sa Heideggera po obrate stáva Bytím, ktoré má charakter ne-časovosti či pred-časovosti a ako také má aj svoje vlastné dejiny. (...) Poznanie pravdy Bytia už nie je záležitosťou človeka, ale závisí od toho, či sa Bytie samo človeku ukazuje, alebo skrýva.Turning (Kehre) in Heidegger’s thinking reaches not only his search of the question of Being (Seinsfrage) but also the change of the status of human being in relation to Being. This change can be displayed also through Heidegger’s interpretation of pre-Socratic philosophy. While during the period before turning human being as being-there (Dasein) is able to understand Being and he is connected to it, in the period after turning this relationship changes completely. For Heidegger Being after turning becomes Being with the character of non-temporality or pre-temporality and it has its own history. Knowledge of the truth of Being happens not to be a matter of human being but it depends on the fact whether Being hides or unhides. (shrink)

Štúdia interpretuje udalostnú hermeneutiku francúzskeho fenomenológa Clauda Romana, ktorú postuloval v publikáciách Udalosť a svet, Udalosť a čas a Tam je, a to cez prizmu umeleckej skúsenosti. Štúdia si kladie za cieľ interpretovať pojmy ako udalosť, advenant, ex-per-iancia, rekonfigurácia a ničota a poukázať na ich súvislosť s umením. Pracovná téza je: Advenant býva umelecky. Cieľom štúdie tak nie je len analýza a pred-stavenie Romanovho diela, ale aj vyzdvihnutie tendencií smerujúcich k chápaniu udalosti a advenanta v umeleckých kontúrach. Štúdia preto (...) analyzuje autorov kontext, ktorý tvorí fenomenologická hermeneutika, predovšetkým diela Martina Heideggera a Henriho Maldineya. V súvislosti s rekonfiguratívnym aspektom advenantovho bytia sa v štúdii stáva ústredným konceptom pojem figúry, z ktorého následne vyplýva problém herectva. (shrink)

Štúdia interpretuje udalostnú hermeneutiku francúzskeho fenomenológa Clauda Romana, ktorú postuloval v publikáciách Udalosť a svet, Udalosť a čas a Tam je, a to cez prizmu umeleckej skúsenosti. Štúdia si kladie za cieľ interpretovať pojmy ako udalosť, advenant, ex-per-iancia, rekonfigurácia a ničota a poukázať na ich súvislosť s umením. Pracovná téza je: Advenant býva umelecky. Cieľom štúdie tak nie je len analýza a pred-stavenie Romanovho diela, ale aj vyzdvihnutie tendencií smerujúcich k chápaniu udalosti a advenanta v umeleckých kontúrach. Štúdia preto (...) analyzuje autorov kontext, ktorý tvorí fenomenologická hermeneutika, predovšetkým diela Martina Heideggera a Henriho Maldineya. V súvislosti s rekonfiguratívnym aspektom advenantovho bytia sa v štúdii stáva ústredným konceptom pojem figúry, z ktorého následne vyplýva problém herectva. (shrink)

ZusammenfassungDer Beitrag ist dem Thema der Kontinuität zwischen Gefühls- und Erfahrungstheologie in der deutschsprachigen nachkantischen Denktradition auf der einen und der späteren Religionswissenschaft auf der anderen Seite gewidmet. Das Hauptaugenmerk liegt dabei auf methodischen Veränderungen, die das Studium der Religion so empirisch begründet und „unparteiisch“ wie möglich machen sollen. Die durch Kant präzisierte protestantische Aufmerksamkeit auf die religiöse Erlebensweise stimmte mit den im europäischen Denkraum immer einflussreicheren Wahrheitskriterien der Naturwissenschaften überein. Die Betrachtung der Erfahrung im historischen und gesellschaftlichen Kontext führte (...) zur Religionswissenschaft. Die Betrachtung der Erfahrung im Kontext der Entfaltung der individuellen Erlebnisse fand jedoch in der Religionspsychologie ihren Ausdruck. (shrink)

Dieser Buchtitel ist Teil des Digitalisierungsprojekts Springer Book Archives mit Publikationen, die seit den Anfängen des Verlags von 1842 erschienen sind. Der Verlag stellt mit diesem Archiv Quellen für die historische wie auch die disziplingeschichtliche Forschung zur Verfügung, die jeweils im historischen Kontext betrachtet werden müssen. Dieser Titel erschien in der Zeit vor 1945 und wird daher in seiner zeittypischen politisch-ideologischen Ausrichtung vom Verlag nicht beworben.

The aim of this paper is to outline the historical context of Whitehead’s philosophical work with a special focus on the comparison to classical pragmatism. The paper is divided in two main parts. The first part deals with the characterization of process philosophy in general, especially with Whitehead’s version of this philosophical movement, and contrasts it to traditional (substantial and mechanistic) philosophies. The second part examines some important common features of Whitehead’s process philosophy and James’ and Dewey’s classical pragmatism. The (...) most important point of connection of their philosophical work is the concept of experience. It is also important to mention that for all of them the common epistemological basis is radical empiricism (or naturalistic empiricism in case of Dewey) and the ontological assumption of (some form of) realism. (shrink)

Zusammenfassung Der Beitrag behandelt die Phylenreform von 307/06 v. Chr. in Athen und Attika, die durch die Einführung von zwei neuen Phylen, Antigonis und Demetrias, veranlasst wurde, so dass es fortan zwölf Phylen gab. Dies zog die Neuverteilung etlicher Demen nach sich. Gefragt wird zum einen nach dem konkreten administrativen Ablauf dieser Umstellung, zum anderen nach einem möglichen Muster hinter der Zuweisung der Demen an die neuen Phylen bzw. der damit verbundenen Rolle topographischer und prosopographischer Faktoren. Zudem ist von Interesse, (...) worin die Folgen aus der Umstrukturierung, etwa für das Monument der Phylenheroen oder für die Verwaltungspraxis, bestanden und warum das neue System so lang Bestand hatte. Von der Umstellung vom Dezimal- auf das Duodezimalsystem waren in jedem Fall alle Bürger betroffen; ein Vorteil der Reform dürfte auch darin bestanden haben, Korrekturen innerhalb der Demenverteilung mit Blick auf die Bouleutenzahl anbringen zu können. Die neue Untergliederung spricht dafür, dass trotz einer nachlassenden inschriftlichen Praxis von einem Niedergang der Demen und Phylen seit dem ausgehenden 4. Jh. keine Rede sein kann. (shrink)

V práci sa zaoberám kritickou expozíciou argumentačných schém v kontexte pragma-dialektického prístupu k argumentácii. Nadväzujem pritom na prácu Hitchcocka a Wagemansa (2011), ktorí sa sústredili najmä na problémy súvisiace s typológiou argumentačných schém v pragma-dialektike. Pozorovania Hitchcocka a Wagemansa sú v priebehu výkladu kriticky hodnotené, prípadne upravené. Časť kritiky, ktorú v práci uvádzam, súvisí s tým, že niektoré dôležité aspekty argumentačných schém sú v rôznych pragma-dialektických publikáciách prezentované odlišne bez toho, aby sa odlišnosť akokoľvek komentovala, alebo zdôvodnila. Existencia takýchto (...) zdôvodnení nie je pritom iba znakom, ale aj nevyhnutnou podmienkou toho, aby sme akúkoľvek zmenu mohli nazývať pokrokom v teórii. Posledná časť práce je zameraná na problémy týkajúce sa hodnotenia argumentácie v pragma-dialektickom prístupe. Hoci článok prináša vlastné pozitívne návrhy, dôraz a celkový zámer spočíva predovšetkým na expozícii nedostatkov súčasného stavu pragma-dialektickej koncepcie argumentačných schém. Kľúčové slová: argumentačné schémy, kritické otázky, pragma-dialektický prístup k argumentácii, hodnotenie argumentov. (shrink)

Predkladaná štúdia analyzuje, porovnáva a hodnotí koncept evolučnej ontológie Josefa Šmajsa a etiku sociálnych dôsledkov Vasila Gluchmana. Na jednej strane sa zameriava na určité podobnosti, ktoré tieto dve teórie spájajú, na druhej strane identifikuje odlišnosti, a to najmä v kontexte environmentálnej etiky. Obidve koncepcie vznikali ako originálne teórie približne v rovnakom období v dvoch susediacich krajinách, pričom sú stále veľmi inšpiratívne, otvorené kritike a pomerne reflektované filozoficko-etickou obcou.

Ve stati představíme teorii vektorů rozhodování Miriam Solomonové, která vytváří komplexní rámec pro uchopení nejrůznějších zkreslení, stereotypů, efektů a heuristik doprovázejících činnost vědců. V úvodu se nicméně vrátíme k nauce o idolech Francise Bacona, která je jedním z jejích předobrazů, přestože je dělí bezmála čtyři staletí. Následně zevrubně popíšeme koncepci Solomonové, především typologii vektorů a její aplikace a omezení, které budou dokumentovány na konkrétních příkladech z historie vědy. Rovněž budeme diskutovat o jejím významu pro filozofii i sociologii vědy, například v (...) souvislosti s teorií kontingence, epistemickou neutralitou, koncepcí „neviditelné ruky“, s přihlédnutím k dobovému kontextu i paralelnímu vývoji v dalších disciplínách, jako jsou kognitivní vědy a psychologie. V závěru se pak vrátíme ke srovnání Baconova normativního ideálu a deskriptivní teorie Solomonové a k otázce, zda lze vůbec po staletích vývoje učinit nějaký generalizující úsudek o úloze zkreslení ve vědě. (shrink)

Ve stati představíme teorii vektorů rozhodování Miriam Solomonové, která vytváří komplexní rámec pro uchopení nejrůznějších zkreslení, stereotypů, efektů a heuristik doprovázejících činnost vědců. V úvodu se nicméně vrátíme k nauce o idolech Francise Bacona, která je jedním z jejích předobrazů, přestože je dělí bezmála čtyři staletí. Následně zevrubně popíšeme koncepci Solomonové, především typologii vektorů a její aplikace a omezení, které budou dokumentovány na konkrétních příkladech z historie vědy. Rovněž budeme diskutovat o jejím významu pro filozofii i sociologii vědy, například v (...) souvislosti s teorií kontingence, epistemickou neutralitou, koncepcí „neviditelné ruky“, s přihlédnutím k dobovému kontextu i paralelnímu vývoji v dalších disciplínách, jako jsou kognitivní vědy a psychologie. V závěru se pak vrátíme ke srovnání Baconova normativního ideálu a deskriptivní teorie Solomonové a k otázce, zda lze vůbec po staletích vývoje učinit nějaký generalizující úsudek o úloze zkreslení ve vědě. (shrink)

The central question: "What is the Human?" is since Platon till today not answered. Kant distinguishes a physiological and a pragmatic anthropology: The Human knows the nature by senses, but himself by "pure apperception... from physical determinations independently personality (homo noumenon)..., different to... (homo phenomenon)". Kant's idea of the anthropology according to R. Brandt is a holistic totality with three spheres: phenomenal, pragmatic and moral-teleological. The philosophical (Gelen, Scheler), pedagogical (Roth, etc.), medical (V. von Weizsäcker, etc.), also the new anthropology (...) of Gadamer/Vogler considers the human multidimensional, but not enough holistic [Lit.: Michailov, Neu: Soc. Resp. Philos. In: Proc. 21st World Congr. Philos. Istanbul. Press FISP279‐280, 2003; J. Psychosom. Res. 58/6, 85‐86, 2005]. CONCEPTION: Philosophy as "the unique science, which considers a systematic interdependence and gives all other sciences a systematic unity" (Kant) in co-operation with the anthropological sciences could create an integral anthropology, i.e. a general - philosophical (normative), pedagogical (educative), medical (prophylactic/curative), based on a special anthropology (from biological to theological). The last oneshall consider the human [with his "spheres" somatic, psychical, mental/logical, philosophical (epistemology, ethics, aesthetics), spiritual/theological-metaphysical: individual] as well as his interaction with environment and society (natural, social anthropology) on the last level of knowledge, also under consideration of the big cultures – Brahmanism, Buddhism, Christianism, Confucianism, Mohammedanism. CONCLUSION: An integral anthropology could give the way for a transformation of the "false programmed" (Steinbuch) "homo actualis" (Binswanger) by society, i.e. "zoon politicon" (Aristoteles), into a homo sanus, humanus et spiritualis (in context of illumination and perfection/Kant). Scientific and political support of anthropological research is conditio sine qua non for realization of UNO-Agenda 21, which aims are better health, education, ecology, economy in all countries. (shrink)

Predkladaná štúdia analyzuje, porovnáva a hodnotí koncept evolučnej ontológie Josefa Šmajsa a etiku sociálnych dôsledkov Vasila Gluchmana. Na jednej strane sa zameriava na určité podobnosti, ktoré tieto dve teórie spájajú, na druhej strane identifikuje odlišnosti, a to najmä v kontexte environmentálnej etiky. Obidve koncepcie vznikali ako originálne teórie približne v rovnakom období v dvoch susediacich krajinách, pričom sú stále veľmi inšpiratívne, otvorené kritike a pomerne reflektované filozoficko-etickou obcou.

Příspěvek zprostředkovává základní vhled do bitvy o absolutní, jak bývá často označována polemika mezi Josiahem Roycem a Williamem Jamesem. Toto intelektuální zápolení, do něhož významně zasahovali Charles S. Peirce nebo John Dewey, je jedním z důležitých faktorů ovlivňujících podobu názorů amerických pragmatiků. Příspěvek se soustřeďuje především na období mezi lety 1899 a 1902, kdy je bitva o absolutní nejvyostřenější a filosoficky nejplodnější. Představené závěry jsou důležité především ve vztahu k probíhající renesanci názorů pragmaticky smýšlejících autorů v současných kognitivních vědách či (...) filosofii vědy. (shrink)

V tomto článku analyzuji virální video Přemluv bábu, které mělo ambice zasáhnout do voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2010. Ke klipu přistupuji z pozice kritické diskurzivní analýzy (CDA), pracuji především s předpoklady, koncepty a analytickými nástroji Normana Fairclougha, který pomáhal CDA rozvíjet a v akademickém poli prosadit. Tvrdím, že klip Přemluv bábu těží z pružnosti, respektive uhýbavosti postmoderního diskurzu, což mohlo smysl jeho výpovědi i její naléhavost spíše oslabit a znečitelnit než podepřít. Demonstruji na příkladech a (...) snažím se identifikovaným ambivalencím porozumět s ohledem na kontext intertextový, interdiskurzivní, situační a socio-politický. (shrink)

Nauka o středu představuje jeden ze stěžejních pilířů Aristotelovy etiky a je úzce provázána s jeho pojetím etických zdatností. Ty jsou podle Aristotela flexibilní s ohledem na kontext praktické situace. Pojetí statečnosti se však od ostatních etických zdatností liší. Předně je zde problém dvou emocí, které Aristotelés přisuzuje zdatnosti statečnosti. Dále omezuje její oblast výhradně na válečnictví. Toto paradigma válečnictví má pak za následek, že statečnost postrádá flexibilitu etických zdatností a stává se rigidní. Tyto klíčové prvky ohrožují plausibilitu a koherenci (...) Aristotelovy nauky o středu. Chyba ovšem není v nauce o středu jako takové, ale chyby se dopouští sám Aristotelés nesprávnou aplikací nauky o středu na statečnost. (shrink)

In seinem Traktat de fuga in persecutione bezieht der frühchristliche Theologe Tertulian v. Karthago (ca. 160-220 n. Chr.) Stellung zur Frage, ob es für Christen erlaubt sei, in der Verfolgung zu fliehen. Seine ebenso von der klassischen Rhetorik wie der Stoischen Philosophie und dem Kontakt zum Montanismus beeinflusste Argumentation kommt zu einem klaren Ergebnis: Einzig Standhaftigkeit und Martryiumsbereitschaft können die rechte Antwort auf die Verfolgung sein. Die vorliegende Publikation bietet eine Einleitung, Übersetzung und umfassende Kommentierung dieser Schrift und versucht, sie (...) mittels eines multiperspektivischen Ansatzes im historischen und theologischen Kontext ihrer Zeit auszulegen. (shrink)

Nauka o středu představuje jeden ze stěžejních pilířů Aristotelovy etiky a je úzce provázána s jeho pojetím etických zdatností. Ty jsou podle Aristotela flexibilní s ohledem na kontext praktické situace. Pojetí statečnosti se však od ostatních etických zdatností liší. Předně je zde problém dvou emocí, které Aristotelés přisuzuje zdatnosti statečnosti. Dále omezuje její oblast výhradně na válečnictví. Toto paradigma válečnictví má pak za následek, že statečnost postrádá flexibilitu etických zdatností a stává se rigidní. Tyto klíčové prvky ohrožují plausibilitu a koherenci (...) Aristotelovy nauky o středu. Chyba ovšem není v nauce o středu jako takové, ale chyby se dopouští sám Aristotelés nesprávnou aplikací nauky o středu na statečnost. (shrink)

Martin Flashar und Ralf von der Hoff, Die Statue des sog. Philosophen Delphi im Konlexl einer mehrfigurigen Stiftung p. 407-433 Zu den prominentesten Skulpturenfunden in Delphi zâhlt die Statue des sog. Philo sophen (Inv. 1819). Sie fand Aufnahme in die wichtigsten Handbûcher griechischer Plas- tik, obwohl weder Datierung noch Deutung oder gar ursprunglicher Aufstellungszusam- menhang geklàrt sind. Meist wird sie mit stilistischen Argumenten um 250 v. Chr. datiert, ausgelôst durch die hypothetische und falsche Zuweisung an das ebenfalls ungedeutete und undatierte (...) (hâufig aber um die Mitte des 3. Jhs. angesetzte) «Hufeisenmonument» westlich der Daochosgruppe durch L. Lerat. Wie die Neuuntersuchung zeigen kann, ist der « Philosoph » Bestandteil einer mehrfîguren Stiftung gewesen. Die Forschung hat gera- dezu «vergessen», daB er zusammen mit zwei weiteren Statuen, einer weiblichen bekleide- ten (Inv. 1817) und einer ebenfalls langgewandeten mânnlichen (Inv. 1820) gefunden wurde. Technische Indizien belegen den Werkstattzusammenhang, die drei Figuren waren auch zusammen aufgestellt. Sie rechneten zu einer u.U. noch grôBeren (môglicher- weise ist die nackte mànnliche Figur Inv. 1793 zugehôrig) um 300 v. Chr. oder in den ersten Jahrzehnten des 3. Jhs. im Nordsektor des Heiligtums geweihten Gruppe. Das Portràt, der Statuen- und Gewandtypus charakterisieren den « Philosophen » als bûrgerlichen alten Mann — fur die Deutung als wirklicher Philosoph gibt es kein stich- haltiges Argument. Die Frauenfigur lehnt sich ebenfalls an das Darstellungsrepertoire weiblicher Sterblicher (etwa auf attischen Grabreliefs) an. Die dritte Statue bezeugt einen seit dem Strengen Stil gelàufîgen Dionysos-Typus. Als Stifter kommt ein dionysischer Technit oder Chorege in Frage. Auf jeden Fall handelt es sich um ein Familienmonu- ment, das Portràts von mindestens zwei Verwandten prâsentierte und den Gott, dem es geweiht war, in das Ensemble miteinbezog. (shrink)

Úvodní část kritické stati stručně představuje autorku a prezentuje strukturu a obsah knihy Rámce války: za které životy netruchlíme?. Zohledněn je širší kontext a zvláštní ohled je věnován představení dosavadní publikační činnosti Judith Butlerové. Cílem je poukázat na to, že tematické zaměření a hlavní ideová východiska knihy mají v celém díle autorky nepopiratelnou kontinuitu.Následující pasáže se zaměřují na zprostředkování vybraných myšlenek více do hloubky, s důrazem zejména na rozbor autorčiny pozice k fenoménu my a oni a vztahu já k druhému. (...) Kromě toho je pozornost věnována i konceptu rámování, v jehož osvojení tkví zvláštní význam pro porozumění hlavním autorčiným závěrům. Hlavní výhrady a polemika příležitostně prostupují celou prací, závěr poskytuje pouze shrnutí. The introductory part of the critical essay briefly introduces the author and presents the structure and content of the book Frames of War: When is Life Grievable?. Special regard is given to the broader context, particularly to referring to other works of Judith Butler that have already been published. The purpose is to point out the fact that the thematic interest and ideological basis of the book are deeply rooted and have undeniable continuity across Butler`s work. The following passages aim to present selected ideas in more detail, with a special focus on the analysis of the author's position to the Us and Them phenomenon or relation between Self and the Other. Besides this, attention is paid to the explanation of the concept called framing, in order to understand its particular importance for drawing key conclusions of the author. Major objections and reasons for disputation occasionally appear throughout the essay, the final part offers summary only. (shrink)

Elise v. Bernstorff erweitert auf der Grundlage der Theorien des New Materialism den Diskurs über die Erforschung von Bildungspraktiken, indem sie ihre Beobachtungen nicht auf Lehrer*innen und Schüler*innen beschränkt, sondern Stimmen, Klänge und Räume als Akteure einer interaktiven Bildungsperformance beschreibt. Indem sie spezifische Unterrichtssituationen an einer Schule als Zusammenwirken humaner als auch an non-humaner Akteure darstellt, vermittelt v. Bernstorff der Leser*in ein Bild von aktuellem Schulunterricht, das den Charakter des Exemplarischen zugunsten des Experimentellen aufgibt. Ursula Rogg hat nach Jahren freiberuflicher (...) künstlerischer Arbeit als Lehrerin für Kunst und Theater gearbeitet. Seit 2013 ist sie mit dem Schwerpunkt Kulturelle Bildung in der Schulentwicklung tätig. Ihr besonderes Interesse und ihre Forschung gilt den aktivierenden Potenziale auditiven Dokumentierens im schulischen Kontext unter Berücksichtigung der perspektivischen Diversität. In ihrer response sucht sie nach Antworten auf die Fragen, woher die Texte v. Bernstorffss ihre faszinierende Kraft beziehen, welche theoretischen Referenzen ihnen zugrunde liegen und wie das von ihr entwickelte performative writing im Kontext von Bildungsforschung wirksam werden könnte. (shrink)

I interpret the general approach of I.P.V Troxler's Logic, outline his criticism of Hegel's approach in the Science of Logic, and evaluate it.

English Description: Plato (429/8-349-8 BCE) founded a philosophy which has greatly impacted European intellectual history. 'Platonism' was especially influential during the Roman Empire. However, a comprehensive account of the methodological, genetic, and historical aspects of its Ethics has been lacking up to this point. Stemming from an International Conference at the University of Munster, this volume fills this lacuna. Numerous experts introduced the Ethics of Platonists of the Roman Empire in chronological sequence. The themes range from questions about basic principles (...) to the intellectual classification of ethics within the philosophy (M. Bonazzi); the psychological premises (F. Drews); the action theory (M. Perkams); and the political effect of Platonic ethics (O'Meara). These and other articles represent current research in the field as well as present the sum of the ethical problems to a wider audience in a straightforward manner. German Description: Platon (429/8 - 349/8 v. Chr.) begrundete eine Philosophie, deren Nachwirkung die europaische Geistesgeschichte nachhaltig bestimmte. Der 'Platonismus' erreichte in der romischen Kaiserzeit seinen ersten Hohepunkt. Eine umfassende Darstellung seiner Ethik, in der die systematischen, genetischen und historischen Aspekte zusammengefuhrt werden, steht jedoch bisher noch aus. Dieser Band sieht hier seine Aufgabe. Er ist das Ergebnis einer internationalen Tagung an der Universitat Munster. Zahlreiche Experten stellen die Ethik des kaiserzeitlichen Platonismus in systematischer Abfolge dar. Die Themen reichen von Grundlagenfragen nach der Verortung der Ethik innerhalb der Philosophie (M. Bonazzi) und ihren psychologischen Voraussetzungen (F. Drews) uber die platonische Tugend-, Guter- und Freiheitslehre (A. Linguiti, Ch. Tornau, Ch. Pietsch) sowie die Handlungstheorie (M. Perkams) bis hin zu den politischen Wirkungen platonischer Ethik (O'Meara). Doch wenn auch diese und weitere Beitrage die aktuelle Fachforschung reprasentieren, soll zugleich durch Allgemeinverstandlichkeit auch dem wachsenden Interesse eines weiteren Publikums an ethischen Fragestellungen Rechnung getragen werden. (shrink)

Populizmus dnes predstavuje často skloňovaný pojem tak na akademickej pôde, ako i na samotnej politickej scéne, v médiách a medzi laickou verejnosťou. Skutočnosťou je, že hoci v našej spoločnosti tento pojem používa takmer každý, len málokto vie, čo vlastne znamená. V tomto článku sa preto budeme zaoberať otázkou, ktorá sa stala predmetom analýz mnohých teoretikov, otázkou, čo je to populizmus. Jedným z tých teoretikov je Ernesto Laclau (1935–2014), ktorý populizmus nechápe ako ideológiu, ale ako istú stratégiu resp. spôsob komunikácie. V (...) prvej časti nášho článku vymedzíme pojem „populizmus“, pričom upozorníme na jeho viaceré rozličné interpretácie ako aj na to, aké je jeho spoločné základné analytické jad­ro. V nasledujúcich častiach článku sa už zameriame na analýzu populizmu podľa Ernesta Laclaua. Cieľom nášho článku je teda analýza teórie populizmu podľa E. Laclaua v kontexte súčas­nej situácie na domácej i svetovej, nielen politickej scéne. (shrink)

Nemám v úmyslu předložit školsky umný referát o filosofování, o různých filosofických koncepcích a jejich argumentaci, nýbrž pokusím se otevřít otázky, které mě bytostně zaměstnávají. Moje torzovité a fragmentární podněty se budou týkat následujících otázek-problémů: 1. Ontická realita na našem vnímání nezávislého světa a gnoseologické meze ontologie. 2. Co je racionalita, jaké jsou její možnosti a meze? Lze racionalitu kotvit gnoseologicky či již ontologicky? Jaký je vztah mezi racionalitou, přirozeností a přírodou? Je iracionalita předchůdná racionalitě? 3. Lze z racionality odvodit (...) etické jednání? Je racionalita vázána na určitý kulturní kontext a diskurs, či je universálně lidská? 4. Nemožnost objektivity a nezbytnost úsilí o co nejvyšší možnou míru objektivity. 5. Na čem založit humanitu? A proč vůbec humanita? 6. Posléze načrtnu svoji thesi: Skutečnost‚ její poznání a její utváření jako proces komplexity a komplementarity komponent v korelacích v kontinuitě a v kontextech. (Těmito šesti K si z Vás nechci dělat slovíčkářskou srandu, ale je to to nejvážnější, oč mi jde a s co Vám chci sdělit.) 7. Skončím položením radikálního otazníku nad filosofií. (shrink)

V celej Heideggerovej tvorbe predstavuje recepcia dejín filozofie dominantný rozmer jeho filozofického u?enia. Autor štúdie sa zamýš?a nad problémom, ?i Heidegger mohol úspešne zav?ši? dokon?enie svojho diela Bytie a ?as ako ho pôvodne ohlásil pri prvom vydaní . Zis?uje, že nenaplnenie pôvodných zámerov k druhej nenapísanej ?asti práce nebolo vôbec náhodným dôsledkom. H?adanie odpovede na otázku bytia v druhej polovici práce Bytie a ?as sústredením sa na filozofické u?enia Kanta, Descarta a Aristotela nemohlo prinies? o?akávané výsledky, preto sa Heidegger (...) po obrate sústredil najmä na recepciu chápania bytia v diele Hegela, Leibniza, Herakleita a Parmenida. V tejto súvislosti autor zis?uje, že ani táto vážna zmena základnej orientácie na dejiny filozofie nemohla by? úspešne zav?šená hlavným problémom Heideggerovej filozofie – premyslie? bytie bez jestvujúcna a tak prejs? od metafyziky jestvujúcna k metafyzike Bytia. (shrink)